Foto s příběhem
Fotografie s příběhem: Marian Beneš – That’s not a Kodak time!
Ten den si pamatujeme všichni. 11. září 2001.
Připravoval jsem se na začátek akademického roku na International Center of Photography a toho rána jel z Queens do New Jersey, k obhlídce bytu k pronájmu. Fotoaparát jsem si s sebou nevzal. V Queens jelo metro ještě po povrchu. Stál jsem opřený o dveře a začal si všímat, že stále více lidí fascinovaně hledí směrem k dolnímu Manhattanu. Myslel jsem si, že jsou to turisté, kteří obdivují New York.
Pak už se všechno seběhlo rychle. Vystoupil jsem z metra a běžel do obchůdku na rohu. Potřeboval jsem fotoaparát. Koupil jsem jednorázový na kinofilm – takový ten plastový, který se tehdy dal koupit prakticky kdekoliv. Metro mezitím přestávalo jezdit a já se vydal pěšky dolů po jedné z avenue.
Čas kolem nás se téměř zastavil. Když jsem přešel Canal Street a byl jen několik bloků od World Trade Center, začala se dlouhými ulicemi valit mohutná oblaka prachu a suti. Nastal zmatek. Lidé utíkali z avenues do bočních ulic, které je protínaly kolmo. Všichni se snažili dostat pryč. Já si v tu chvíli říkal jediné: nesmím v té strkanici upadnout. Situace byla plná zděšení, chaosu, zmatku a strachu, ale zároveň v ní bylo něco podivně bezčasého a surreálného. Několik záběrů jsem pořídil právě v okamžiku, kdy se realita kolem nás zdála neuvěřitelná. Každé zmáčknutí plastové spouště jsem pečlivě zvažoval. Měl jsem jen 36 políček. Ani o jedno víc.
Krátce poté, co jsem vyfotografoval dvojici pokrytou prachem ze suti, která procházela ulicí s nepřítomnými výrazy ve tvářích a působila, jako by přišla z jiné planety, mi na rameno poklepal policista. Významně se na mě podíval a řekl: „That’s not a Kodak time!“ Zdviženým ukazováčkem druhé ruky pak velmi jasně naznačil, že na fotografování není vhodná chvíle.
Fotografie byla později vystavena v SoHo společně se stovkami dalších snímků pořízených 11. září a v následujících dnech. Publikována byla v knize Here Is New York: A Democracy of Photographs, která vznikla jako rozsáhlý fotografický záznam.
Do města, kterému se přezdívá Big Apple, se s nepravidelnou pravidelností stále vracím. Se zájmem sleduji, jak se město s touto událostí postupně vyrovnalo a jak se New York opět dávno stal tím pulzujícím městem. Původně jsem chtěl do rubriky Fotografie s příběhem zařadit snímek ze své poslední návštěvy, kdy jsem mimo jiné fotografoval cestující ve spektakulárním newyorském metru. Po letech jsem ale sáhl po útlé a pozoruhodné knížce Nepořízené fotografie, kterou sestavil Will Steacy. Vypráví v ní příběhy fotografů z celého světa, kteří se vracejí k okamžikům, kdy své momenty nezachytili. V jednom z těchto příběhů se k onomu dni roku 2001 vrací přední fotografka Sylvia Plachy a její vzpomínka mě přiměla otevřít vlastní archiv. Až při psaní tohoto textu jsem si uvědomil, že je září a že od události uplynulo neskutečných 25 let.