Jaroslav KUČERA
Cenu Osobnost české fotografie za rok 2016 získal Jaroslav Kučera.
Autor publikoval v roce 2016 řadu vynikajících dokumentárních cyklů,
které často syrově, ale přitom s velkou vizuální působivostí, ukazovaly
různé aspekty života v totalitní společnosti i při mnohdy nelehkém
návratu ke svobodě. Na svém kontě má v roce 2016 řadu knih
i autorských výstav, včetně velké retrospektivy na Pražském hradě.
Jaroslav Kučera
Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice. Od
roku 1962 do roku 1966 studoval na Mělníku Střední průmyslovou školu
stavební. V roce 1967 zahájil studium na stavební fakultě Českého
vysokého učení technického v Praze a témže roce se stal aktivním
účastníkem protirežimních studentských demonstrací, které byly
předzvěstí Pražského jara 1968.
Na Strahovských kolejích byl jedním ze zakladatelů Fotoklubu Strahov
/1969/.
V srpnu 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace
Československa sovětskou armádou zatčen, surově zbit a několik týdnů
vězněn ve věznici na Pankráci. Tehdy se definitivně rozhodl pro
fotografickou kariéru.
V roce 1973 ukončil studium a stal se stavebním inženýrem. Ihned po
státnicích zůstal „na volné noze“ jako fotograf a v období normalizace
pracoval externě pro některé časopisy a státní podniky. Volný čas
věnoval černobílému sociálnímu dokumentu. Známé cykly z té doby
jsou:
Setkání, okamžiky, samoty, Komunistické slavnosti, Moldávie. Další
soubory vznikaly v devadesátých letech. Např. Sametová revoluce, Sudety,
I taková je Praha, Pražské hospody atd.
Druhou fotografickou disciplínou, která se stala jeho živobytím, je
fotografování historické architektury.
Posledních deset let také vydává umělecké publikace ve svém
vydavatelství JAKURA.
Dosud měl 60 autorských výstav ( Praha, Brno, Bratislava, Plzeň, Denver,
Berlín, Basilej, Drážďany, Kyjev, Freiburg atd. ).
Jaroslav Kučera je také zakládajícím členem fotografické skupiny Signum
/Kyndrová, Bajgar, Jasanský, Kučera, Ptáček, Vaniš/ vzniklé v roce
1990. Společně uspořádali v devadesátých letech na 30 výstav (
Mnichov, Paříž, Turín, Jerusalém, Berlín, Drážďany, Praha, Brno,
Freiburg atd.).
Je také držitelem prvního Grantu primátora Hlavního města Prahy z roku
1995 a Hlavní ceny Czech Press Photo z roku 2000 za fotografii Kameny a
násilím proti globalizaci. Na Czech Press Photo obdržel v průběhu let
více než deset dalších cen. Velký úspěch zaznamenal v Kodani 2001, kde
dostal 1. cenu v evropské soutěži Euro Press Photo Awards 2000.
Svými fotografiemi je zastoupen ve sbírkách Moravské galerie Brno, ICP New
York, Life magazin New York, Colorado Photographic Art Center Denver, Svazu
českých fotografů, Galerie Hlavního města Prahy, Národního muzea
fotografie v Jindřichově Hradci a mnoha soukromých sbírkách.
V roce 2002 byla vydána jeho první monografie Lidé, které jsem potkal a
v roce 2013 pak další k výstavě na Pražském hradě, Jak jsem potkal
lidi. U příležitosti výstavy v Prácheňském muzeu v Písku vyšla kniha
černobílých fotografií ze 70. let Setkání, okamžiky, samoty a další
kniha Sudety vychází na konci roku 2016 k výstavě v Czech Photo Centre
v Praze. K výstavě v Leica Gallery Prague byla na začátku roku
2017 vydána kniha Tiché dialogy.
Podílel se na objevení dnes již slavného Jindřicha Bišického, který
fotografoval svoji anabázi v 1. světové válce. Byl také kurátorem jeho
velké výstavy na Pražském hradě. A poté také tamtéž uvedl do světa
fotografie další, do té doby neznámé autory, Gustava Brože, Jana
Myšičku, Jendu Rajmana a Karla Neuberta.
